pátek, 17 kvě 2019 13:47

Příběh ztraceného obrazu se propojil

 

Před dvěma lety jsem zveřejňoval článek „Zázraky se dějí“ https://www.atelier-fiala.cz/cs/blog/item/477-zazraky-se-deji , který se váže k současnému příběhu.

Jako doplnění chybějícího článku řetězu minulosti se příběh propojil v jeden celek, a tím bylo i zodpovězeno na spousty otazníků.

Od roku 1920, kdy se pro mě obraz „Dělnická madona“ ztratil a po 80. letech opět objevil, se po takřka 100 letech příběh uzavřel. 

Od doby kdy se zmiňovaný obraz stal součástí celé sbírky, byl vystavován a různě publikován. Snad na základě těchto událostí mě kontaktovala paní Anna s pro mě překvapující informací. „Jsem pravnučkou pana Jana Horníka, profesí řídící obchodu Vítkovických železáren a sběratele umění, který byl obdivovatelem Josefa Fialy a od kterého prostřednictvím galerie Weinfurter v Praze ve Vodičkově ulici zakoupil v roce 1920 Váš obraz.“

Dáma své tvrzení dále podložila kupním listem, průvodním dopisem prodejce a rodinnými fotografiemi s obrazem. Nadšeně jsem pozval paní Annu i s rodinou do naší galerie na prohlídku obrazu, kde mi vyprávěla příběh svého pradědečka jak též díky historickým událostem o majetek i obrazy přišly, a jak že babička byla nucena z finančních důvodů obraz, jako již jeden z mála zbylých, v sedmdesátém roce prodat.                         

 Obraz Dělnickou madonu tedy viděla po dlouhých 50. letech se vzpomínkou na své dětství. Byla to velmi příjemná a emotivní návštěva s projevy přátelství se společným zájmem. Diskuse se vedly v duchu historie, jak na umělecké tak i životní scéně. 


   

 

 

 

Paní Anně jsem velmi vděčen, že mě oslovila a propojila příběh minulosti „Dělnické madony“. 

Při odchodu mi popřála štěstí při ucelování celé sbírky a věnovala mi své originální listiny, které by prý měly být součástí obrazu.

 

Na závěr bych chtěl této dámě poděkovat též za ucelení osudu celého příběhu.    

 

S úctou David Fiala