čtvrtek, 18 srpen 2016 13:34

Restaurátorům pod pokličku: 1.díl Zlacení

 

Zlacení a pozlacování jsou různé techniky nanášení tenké vrstvy zlata na povrch jiných materiálů. Obojí je známo již od starověku, zmiňuje se ve Starém zákoně i u Herodota. Tradičně je jeho smyslem docílit dekorativní a luxusně vyhlížející povrch, který zároveň lépe vzdoruje korozi a vlivům povětrnosti. Již od antiky se často pozlacují zejména kultovní a rituální předměty. Pozlacování čili plátkové zlacení znamená mechanické nanášení zlaté fólie na připravený podklad. V předhistorických dobách se tenký zlatý plech na zdrsněné kovové povrchy upevňoval někdy jen tlakem hladítka. Později se plátkové zlato na podklad lepí přírodním pojivem na připravenou a vyhlazenou podložku (bolus a křída). Pozlátko je mimořádně tenké (až desetitisícina milimetru) a zacházení s ním vyžaduje zvláštní zručnost a techniku: pozlacovač je krájí na koženém polštářku, nanáší na místo navlhčeným štětcem a připevňuje hladítkem. Restaurátorské zlacení dřevě- ných předmětů je dnes uzná- vanou restaurátorskou disciplínou.

 

 

Úkolem restaurátora je v první řadě se pokusit restaurovat původní zlacení. Restaurování je však složitý proces, kdy je potřeba nejdříve opravit dřevořezbu a křídový podklad. Restaurování zlacení přichází až v další fázi. Pokud je původní zlacení příliš poškozené, nebo se nedochovalo, restaurátor vytvoří zlacení nové, které se pak nakonec různě patinuje, aby se tak vytvořil dokonale sladěný celek z ostatními částmi uměleckého předmětu.