Obzvlášť pro studenty výtvarného umění. Pro mladé začínající umělce, kteří se ještě ve své tvorbě hledají, je to velmi důležité. Ocenění diváka může mladého výtvarníka posouvat a motivovat k dalšímu rozvoji. Vždyť snad každý z nás je rád oceněn za své úsilí.

V Galerii Hollar vystavovali absolventi atelieru grafiky Akademie výtvarných umění pod vedením doc. Dalibora Smutného. Bylo zajímavé sledovat tu individualitu prací jednotlivých žáků a vnímat jejich očekávání názorů příchozích diváků.

Má účast na vernisáži byla i mým zážitkem vzhledem k tomu, že jeden z vystavujících byl i můj syn Matouš, který byl oceněn cenou Atelieru Grafiky I. v daném ročníku a nominací na hlavní cenu „Grafika roku“. Měl sem tedy příležitost vnímat i podobné pocity jako daní aktéři.

Věřím, že umění se díky nové výtvarné generaci bude zajímavě vyvíjet.

Expresivní obraz s nápaditým ztvárněním od Miloše Novotného nově v prodeji.

Letos je to již více než 6. let co jsem založil nadační fond „Dům umění“ a výstavní sál pro pořádání výtvarných výstav, kde již vystavovalo svou tvorbu bezpočet malířů.

Propagovali jsme zde díla významných již proslavených starých mistrů, ale též současných začínajících výtvarníků, kteří by se chtěli svou tvorbou prosadit. Pokud Vás obraz zaujme a budete do něj investovat, podpoříte tím autora k další tvorbě. Každý prodaný obraz může být malým krůčkem k budoucímu proslavení výtvarníka.

Současná cena tohoto obrazu je 7.000 Kč a já věřím, že jeho cena do budoucna poroste.

David Fiala – zakladatel nadačního fondu s mottem „Podporujme v současnosti mladé výtvarníky, abychom měli v budoucnu staré mistry“.  

V českém malířství je krajinomalba snad tou největší inspirací. Vždyť možná proto všechny malíře tzv. Mařákovce obdivujeme pro ztvárnění české krajiny. Jinak tomu nebylo ani v obrazech Josefa Fialy. Zvlněná krajina, dramatické nebe, práce venkovského lidu, či hrající si děti. To vše vypovídá o vztahu k Vysočině, kterou si Fiala zamiloval.

Před necelým stoletím inspirován Slavíčkovou tvorbou navštívil Kameničky, Hlinsko a přilehlé okolí. Malebná krajina ho okouzlila natolik, že si v Milovech u rybníka v roce 1935 postavil chatu, kde tvořil až do sklonku svého života.

Témata a scenérie, které dobře známe z obrazů, jsem se se svými dětmi vydal hledat do míst, které byly naším předkem tolik inspirovány. Po bezmála 100 letech jsme objevovali konkrétní místa, kde vznikly známé obrazy a vůbec se nedivím, že si náš pra a prapradědeček tuto krajinu zamiloval.

Též mě překvapilo, že krajina není příliš zasažena současností, a že se spousty stavení zachycených na obrazech dochovalo i v původním stavu.

Pověstné Fialovo dramatické nebe jsme mohli sledovat na vlastní oči, akorát snopy změnili svůj tvar. Skrze přítomnost jsme mohli vstoupit do minulosti a pohledů malířovy tvorby.

Jsem rád, že jsem si mohl za účasti svých dětí připomenout rodinnou historii a prohloubit jejich zájem o umění.

„Važme si odkazu našich předků“

David Fiala s rodinou

Při mé návštěvě Londýna jsem vnímal pocit vlídnosti tohoto města. Všude spousty květin, upravená veřejná prostranství, mnoho zeleně v parcích a k tomu ještě hezké počasí. Možná že i můj víkendový pobyt byl důvodem vnímání jakéhosi klidu tohoto města. Ale při poznávání Londýna jsem si uvědomil, že ta atmosféra nebude jen tím klidem, ale hlavně vnímání těch všudypřítomných tradic. Historie kam se podíváš, ale hlavně její připomínka od velkých historických událostí, které připomínají četnost soch, po drobné artefakty, až po nedávnou minulost.

Od klasických telefonních budek, které se již nevyužívají ale jako tradiční odkaz zůstávají na svém místě, nebo taxíky které jsou léta stále stejné, zrovna tak i dvoupatrové autobusy. Policie na koních či kočáry s koňským spřežením není žádnou výjimkou. To nemluvím o dodržování pravidel či jakéhosi bontonu atd.

Takřka na každém rohu je nějaká připomínka monarchie či uctívání královny.
Londýn je hrdé a tradicemi protkané město.