Nejdůstojnější solitér měšťanského bydlení – reprezentativní kus nábytku – užitná hodnota – umělecké zpracování – ochrana cenností – důmyslné tajné schránky -…… To vše se skloubí v sekretářích, které jsou mimo jiné němými svědky písemností, myšlenek a uložených pokladů svých majitelů či tehdejších uživatelů. Důmyslné tajné schránky ukrývaly důležité písemnosti či milostná psaní nebo cennosti – vše co mělo být skryto. Při renovaci takového kusu se občas stává, že své tajemství prozradí zapomenutým milostným či jiným dokumentem i po staletích.

Naše restaurátorská práce pak probíhá s úctou nejen ke stvořiteli daného až uměleckého kusu, ale též k možnému tehdejšímu uživateli i když nám není znám. V současnosti již tyto sekretáře možná nebudou sloužit ke každodennímu psaní či úschově cenností nebo jako trezorová skříň tak jako to bylo v minulosti, ale zůstanou tu jako skvostný kus užitného uměleckého nábytku s úžasným způsobem řemeslného zpracování s tajemstvím dob minulých.

Jsme rádi, že můžeme zachraňovat historii a skrze tyto svědky vnímat se vzrušením její atmosféru.

Náš atelier slouží historii, obnovujeme památky cenné, ale i běžné uživatelské předměty z dob minulých.

Co ale dělat, když máte obnovit část historie, ze které se takřka nic nezachovalo – pouze jedna malá stará černobílá fotografie. Je to úkol a pro nás výzva.

Právě jsme dokončili kopii oltáře, který se ztratil v propadlišti dějin. Jediné dochované z oltáře je původní obraz „Svatá Anna učí p.Marii číst“ a jedna malá fotografie. Mohutný oltářní rám se nedochoval a o jeho konci není nic známo.

Díky dochovanému obrazu a fotografii jsme mohli odvodit proporce a společně s běžnými analogiemi vycházejících z baroka jsme začali s výrobou. Technika a materiály musely respektovat tehdejší výrobu. Též jsme museli vytvořit patinu pro autentičnost historického rámu tak, aby daný předmět působil vizuálně jako autentický a dobový a aby působil dojmem dobré až vynikající údržby, ale přesto odpovídacího opotřebení a stáří. Současně jsme zrestaurovali zanedbaný, ale původní barokní obraz.

Po mnoha letech se tedy obraz s oltářním rámem mohl opět propojit jako jeden celek, i když je mezi nimi takřka 300-letý věkový rozdíl. I tyto příběhy jsou součástí budoucí historie. Na Vimperském zámku zase může oltář plnit svou úlohu v plné kráse.

S mottem „Važme si odkazu našich předků“

Tým Atelieru Fiala