Jaroslav Valečka

Jaroslav Valečka, narozen 1972

Absolvent ateliéru Jiřího Sopka z pražské Akademie výtvarných umění, člen mezinárodního hnutí stuckistů, patří mezi umělce střední generace vyznávající tradiční výtvarná média – malbu a kresbu. Už od počátku své profesní dráhy se profiloval jako autor tendující k výrazovému symbolismu a klasické formě. V rámci těchto kategorií dodnes sleduje dva hlavní námětové proudy, a to krajinu a figurální motivy. Na výstavě Démanty noci byly vystaveny jeho krajiny z let 2013 a 2014.

Jaroslav Valečka vyrůstal bývalých Sudetech po vysídlení německého obyvatelstva. Pohorská vesnice byla  spíše ruinami obývanými vítěznou tlupou. Hrdé grunty s propadlou střechou,  zdemolované hřbitovy, kde občas bylo možné najit cínovou rakev a odnést ji do sběrných surovin.  I jeho vlastní obydlí bylo ještě nedávno obývané nepřáteli.  Tématy obrazů Jaroslava Valečky  jsou dětské vzpomínky na různé vesnické události, kterými se snažili nově příchozí zaplnit prázdnotu okolní krajiny. Vynášení smrtky, pálení čarodějnic, zabijačka. Valečka představuje lidskou přítomnost využíváním symboliky ohně a tepla – (oranžová), a zimy (modrá). Oheň v zimě je místo, které je prvobytně pospolným symbolem lidské smečky. Tam se z lidí stávají vlci. Mají k sobě blízko, ale zároveň může v nehostinných podmínkách docházet k brutálním konfliktům o přežití.

Pokud bychom pátrali, kam až svými kořeny sahá Valečkovo umění, došli bychom až k zakladateli žánru české krajiny, k dílu romantického malíře Caspara Davida Friedricha. Friedrich není spjat s Valečkou jen inspirací v severočeské krajině. Valečka z jeho obrazů čerpá bravurní využití barevné perspektivy a totemické umístění postav, jejichž pohled ovšem již dávno nemíří vstříc prozářené věčnosti. Cynické prázdnoty, kterou obdivujeme v cyklech opuštěných vermeerovských žen u Edwarda Hoppera docílil Valečka také, ale v jiné poloze - jakéhosi ironického osamění. Autor se snaží se rozehrát v divákovi sérii otázek po smyslu své vlastní kulturní identity. V tomto ohledu je pevně zakotven v celosvětovém uměleckém hnutí  stuckismu, ve hnutí posměváčků, kteří berou tradici smrtelně vážně. 

Josef Záruba - Pfeffermann.